Ať rostou!

17. srpna 2009 v 22:17 | Lucie Brunclíková
To, že se samci při získávání samičky všemožně naparují a dělají věci, které by obyčejně nedělali , je známá věc. Funguje to tak v lidské i zvířecí říši. Trošku překvapená jsem ale tím, že můj syn začíná s naparováním ve velmi raném věku. Když z kočárku pokřikoval v šesti měsících na školačky a otáčel se za nimi, říkala jsem si, že je to náhoda. Teď si tím ovšem už tak jistá nejsem.
Nic ho nedokáže rozparádit víc než ženská pozornost. To se jasně prokázalo na naší dovolené. Když u dětského brouzdaliště seděla nějaká hezká holčička, maminka či babička, jejichž obdivný pohled Sebastian náhodou zachytil (stál před ní tak dlouho, dokud si ho nevšimla), začala show.
 

Nejhodnější jsou, když spí...

23. července 2009 v 21:36 | Lucie Brunclíková
Také nevěřícně kroutíte hlavou nad tím, kde vaše dítě bere tolik energie? S kamarádkami říkáme, že když děti spí, máme happy hour. Někdy mám pocit, že zastupuji všechny ty "obyčejné" králíčky a můj syn je králíčkem s bateriemi Duracell. Zatímco já už sotva pletu nohama, on je ve vrcholné formě. Ale i ty nejlepší baterie králíčkovi jednou dojdou a vyčerpáním odpadne. A pak už je mu většinou úplně jedno kde...


Hurá k moři!

14. července 2009 v 21:20 | Lucie Brunclíková
Moře je báječná věc.
Mořská sůl, mořský vzduch, mořské vlny. Nejbáječnější je ale proto, že ho v Česku nemáme a je nám vzácné. A tak statisíce, možná miliony Čechů vyrážejí každý rok k moři. A samozřejmě k němu bereme i své ratolesti. Stále ještě platí, že "jet k moři", je pro zkrátka in.
Většina dětí si to také po návratu z dovolené myslí. Jenže existuje jistá menší skupina, převážně menších dětí, které moře zrovna nemusejí. A je jim úplně jedno, že rodiče celý rok šetří, aby je v létě k moři mohli vzít. Na místě je pak čeká nemilé překvapení. Místo rozzářených dětských očí zaujme křik. Nikoliv ovšem křik radostný, ale křik odmítavý.
 


Dejte si relax!

29. června 2009 v 6:00 | Lucie Brunclíková
Těm mladším začnou prázdniny, starším se snad podaří vzít si nějakou tu dovolenou. Já jsem si užila skvělý víkend. Naordinovala mi ho dětská lékařka mého syna. Na jeho roční prohlídce totiž konstatovala, že zatímco Sebastian prospívá, já vypadám špatně. Vážím méně než před porodem a měla bych už přestat kojit. Jenže to není tak jednoduché."Odjeďte pryč! Ať se postará tatínek nebo babičky, beztak jste s ním 24 hodin denně už rok!," nařídila pediatrička.

O hvězdičku míň

22. června 2009 v 21:22 | Lucie Brunclíková
Je opravdu hezký zvyk, že dítě do dvou let má pobyt v hotelech zdarma. Je to vcelku logické. Takové dítě v podstatě nic nesní a hotelové služby využívá minimálně. Ovšem je tu jedno velké ALE. Minulý víkend jsme s naším třináctiměsíčním synem absolvovali pobyt v hotelu. Dětí zhruba v jeho věku tam bylo několik. Když jsem je tak pozorovala, v duchu jsem si říkala, že majitelé hotelů musejí vstřícnosti ke svým nejmenším hostům občas litovat.
Co takové ani ne metr vysoké dítě za velmi malý časový okamžik dokáže, je totiž neuvěřitelné. Než jsme stačili vybalit, vyprázdnil Sebastian hotelový minibar, vyzkoušel délku toaletního papíru, teplotu vody v toaletě, a ve finále si vlezl do sprchového koutu. Hotelu tím naštěstí žádnou škodu nezpůsobil.

O Červené karkulce

16. června 2009 v 22:49 | Lucie Brunclíková

Jisté je jen to, že všechno je vlastně nejisté. Tak nějak by se asi dal charakterizovat život. Jeden den jsme na vrcholu blaha, abychom druhý den z toho vrcholu letěli po hlavě. Slavíme narození děťátka a záhy pohřbíme někoho blízkého.
Myslela jsem, že jednou z mála našich jistot jsou pohádky pro děti. Vyprávěné po staletí, předávané z generace na generaci. Jednou z nejznámějších je bezpochyby ta O Červené karkulce. Jenže jsem zjistila, že ani pohádka o dívence v červeném čepečku už není to, co bývala a naše děti budou zřejmě trochu zmatené.

Rychle ven!

10. června 2009 v 22:47 | Lucie Brunclíková
Dítě potřebuje na vzduch. To je jasná věc. Proto s našimi ratolestmi odmala jezdíme téměř v jakémkoliv počasí venku. Nebo je alespoň necháme spát v kočárku na balkoně. To praktikovala už moje maminka, i když k dokonalosti to dovedla její maminka, má babička. Moji rodiče jednou odpoledne odjeli na nákup do Východního Německa a nechali babičku, aby mě ohlídala. Když se večer za tmy vrátili, sháněli se po své malé dceři. Postýlka byla prázdná. Babička je ale s úsměvem uklidnila, že pořád spím na vzduchu. Kdyby tehdy nebylo mínus 20 stupňů Celsia, snad by měli i radost.

To je vtip ?!

1. června 2009 v 21:13 | Lucie Brunclíková
Něco pro zasmání ke Dni dětí ...
Paní učitelka ve školce pomáhá chlapečkovi s obouváním bot. Oba tlačili, tahali, ale pořád se do těch botiček nemohli dostat. Když se to konečně podařilo a oba si upocení sedli, chlapeček se podíval na boty a říká:
"Paní učitelko, my jsme dali botičky obráceně." Paní učitelka se taky podívala a skutečně boty byly obuty obráceně. Zachovala klid, znovu je sundala a znovu je rvali na nohy. Tentokrát správnou botu na správnou nohu.
Potom se chlapeček podívá na boty a říká: "To ale nejsou moje botičky." Učitelka se kousla do jazyka a místo toho, aby zařvala: "To jsi, nevěděl dřív?" s námahou botičky zase sundala. Když byly boty dole, chlapeček povídá: "To jsou botičky mého brášky. Maminka říkala, že je teď budu nosit já."
Učitelka už nevěděla, jestli se má smát nebo plakat a znovu pomohla chlapečkovi do bot. Když mu po té úporné práci pomáhala i do kabátu, tak se zeptala:"Kde máš rukavičky?" Chlapeček odpoví: "Rukavičky mám schované v botičkách".
Trestní proces s učitelkou začne příští měsíc…

Mamánci

25. května 2009 v 22:59 | Lucie Brunclíková
Mamánek neboli maminčin mazánek je osoba mužského pohlaví, která se ze všeho nejraději drží maminčiny sukně. Pokud je chlapec ještě malý, můžeme označení MAMÁNEK považovat za roztomilé. Zejména pokud jsme v pozici zbožňované matky.
Většinou je docela příjemné vidět, že nás dítě potřebuje. Natahuje k nám ruce, když chce utěšit, objímá naše končetiny, když se bojí. Jsou ale výjimky. Pokud máte zrovna na sobě nové šaty bez ramínek, je tahání za sukni poněkud nevhodné. Zvlášť v případě, že šaty nedrží úplně pevně a vy se právě nacházíte ve větší společnosti.
Čím je ovšem MAMÁNEK starší, tím je to s ním horší. Zejména pokud jste v pozici životní partnerky. Některým matkám může i v pokročilém věku jejich syna dělat dobře, že je stále potřebuje. Neznám ovšem normální ženskou, která by si život s MAMÁNKEM užívala.
A jak je poznat?

Znamení č. 1
Bydlí u maminky a stěhovat se mu nechce. Má přece full service. Maminka po něm nevyžaduje žádné domácí práce a je mu bez reptání vždy plně k dispozici. Což se o vás říct nedá. Samozřejmě s ní je jen proto, že ho potřebuje.


Znamení č. 2
Maminka je stále na telefonu. To v tom lepším případě. V tom horším je před vašimi dveřmi, v nejhorším případě rovnou za nimi. Jeho matka k vám chodí bez pozvání, nebo má dokonce klíče od bytu. Občas se zjeví v tu nejnevhodnější dobu, a to jen aby se ujistila, že jejímu synovi neubližujete.

Sebastian má narozeniny!

18. května 2009 v 6:00 | Lucie Brunclíková
Po blogu měl narozeniny i Sebastian. A to opravdu výjimečné, protože byly první. A vše co je první je krásné, alespoň se to tak říká. Jenže výjimka potvrzuje pravidlo. Kdyby totiž Sebastian už chodil na nočník, onen slavnostní čtvrtek by na něm proseděl. Průjem je holt pěkná mrcha. Zvlášť u takhke starých dětí. Na záchod si nedojdou, takže jsem ho za den asi 12 krát přebalovala, aby jeho zadní část nepřipomínala paviána.

Kam dál