Můj malý terorista

5. června 2008 v 9:26 | Lucie Brunclíková
Mívám takový pocit, že i třítýdenní miminko je pěkně chytré a někdy až vyčůrané (počůrané je tedy každopádně dost často). Snažím se Sebastianovi splnit, co mu na očích vidím. Jakmile začne plakat, přiskočím a začnu eliminovat všechny možné i nemožné příčiny jeho nespokojenosti. Nakrmím ho, přebalím, držím ho v různých polohách než si odříhne, aby ho nic v bříšku netlačilo. Také si s ním povídám, protože mám pocit, že ho to někdy dokáže uklidnit. Manžel ho zase nosí po celém bytě. Zrovna včera si ho hodil přes rameno, což se našemu miminku obzvlášť líbilo. Oči měl úplně navrch hlavy. Stejně jako manžel. Hlavně poté, co se mu Sebastianek vyblinkal za krk.

Jenže někdy pláče náš maličký navzdory tomu, že podle mě už žádný důvod k pláči mít nemůže. To pak obvykle, jako asi většina rodičů novorozeňat, svádíme na prdíky. Někdy ale Sebínka podezřívám, že to musí dělat naschvál. Například nedávno jsem si k obědu připravila jahodové knedlíky. Pro jistotu jsem si je udělala předem a dala zamrazit. Sebastiana jsem nakrmila, přebalila, nechala ho odříhnout. Pak jsem počkala až začne klimbat a uložila jsem ho do postýlky.
Hurá na knedlíky! Hodila jsem je do vroucí vody a čekala až vyplavou na hladinu a až se do nich budu moct pustit. Jenže neuplynulo ani pár minut a "můj malý terorista" zahájil útok v podobě zbraně nejtěžšího kalibru - usedavého pláče. Vyndala jsem ho z postýlky a začala ho konejšit. To nepomáhalo. Nezabíralo ani houpání v náruči. Pohybem pusinky, který nápadně připomíná kapra na suchu, se velmi hlasitě dožadoval prsa.
Hodila jsem nešťastný pohled na jahodové knedlíky v bublající vodě. "Dítě má přednost", řekla jsem si a v duchu se rozloučila s obědem, na který jsem se od rána těšila. Sebastian se ale najedl nečekaně rychle (bodejť, vždyť nemohl mít ani hlad). Hlavička mu odevzdaně padala na stranu, a tak jsem ho rychle šoupla do postýlky a šla slít vodu z knedlíků. Naservírovala jsem si je na talíř a rychle se do nich pustila.
Snědla jsem ovšem sotva jeden a už tu byl zase ten důvěrně známý zvuk - srdceryvný pláč. "No co", pomyslela jsem si, "nechám ho chvilku plakat a on přestane." Po druhém knedlíku mi to ale nedalo. Přece se tu nemůžu ládovat, zatímco miminko pláče až z toho bolí u srdce. No a takhle je to pořád.
Neošidíte ho ani při procházce. Každé odpoledne vyrážím s kočárkem do lesa. Sebíkovi se to moc líbí, obvykle spí až čtyři hodiny. Jenže já s ním ty čtyři hodiny musím chodit. A to hlavně po porodu nebyla žádná legrace. Jakmile se zastavím nebo si sednu na nějakou pěknou zahrádku, vzbudí se. Kočárek totiž přestane drncat. A tak když už necítím nohy a někde se posadím, musím okamžitě zapojit do houpání kočárku horní končetiny. Pak je "náš malý terorista" spokojený.
Přesto přese všechno bych ho ale nevyměnila za nic na světě. Krásně to vyjádřila moje kamarádka Lada, maminka dvou malých dětí, když mi napsala uklidňující e-mail. Že se všechno musí vydržet, protože děťátko nám to mnohonásobně vynahradí. A tak tu kousek Liduščina e-mailu zveřejním: "Mně vždycky nejvíc hřál a hřeje ten pocit, že to mimčo Tě má rádo bez podmínek. Prostě ať jsi učesaná nebo ne, ať jsi v teplákách nebo kostýmku, ať jsi milá nebo protivná. Vždycky touží jen po Tvém objetí nebo jakékoliv Tvé vlídné reakci, a i když mu vynadáš, tak k Tobě vztahuje ruce. Tuhle formu lásky fakt zažiješ jen s malým dítětem. Je nádherný, jak se ten vztah postupně prohlubuje. To si užívej, to stojí za to. Navíc to zas tolikrát v životě nemáš šanci prožít.... Nebo šanci máš, ale 5 dětí asi nechcete..."
A tak si to užívám se vším všudy. Někdy se dokonce i těším, až "můj malý terorista" začne plakat. Je to totiž známka toho, že se vzbudil a potřebuje mě.

Chcete také blog jako Lucie Brunclíková? Založte si jej zdarma zde!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Podolkovost Podolkovost | E-mail | Web | 5. června 2008 v 9:54 | Reagovat

nádherný...

2 Katush Katush | E-mail | Web | 5. června 2008 v 11:14 | Reagovat

Super! x)

3 jh jh | Web | 5. června 2008 v 11:19 | Reagovat

Muži mohou ženám jen závidět :)

4 Jana Jana | 5. června 2008 v 12:15 | Reagovat

My už jsme trošičku větší......

Zrovna jsem se vrátila z procházky se svou roční dcerkou.Dělá první krůčky a 5.minutová cesta kolem domu nám teď trvá dvě hodiny.Jdeme s úsměvem.Je kouzelné,jak malá ťapká,jak se každou chvilku zastavuje,všechno jí zajímá a všemu se diví.A jak umí trucovat,když není po jejím a musí jít tam,kam chci já.....

Ano,užívejte každou chvilku.Stojí to za to :-)

5 Samotář Samotář | E-mail | Web | 5. června 2008 v 12:50 | Reagovat

Byly ty knedlíky alespoň dobré?

6 SimsFashion SimsFashion | Web | 5. června 2008 v 13:19 | Reagovat

Je to moc hezký, jen se mi zdí přehnané volat malilinké děťátko "malý terorista" ale jinak se mi to moc líbí :)

7 SimsFashion SimsFashion | Web | 5. června 2008 v 13:19 | Reagovat

teda zdá

8 Hablina Hablina | Web | 5. června 2008 v 17:12 | Reagovat

JSOU to malincí teroristé....ale co bychom si bez nich počaly?

9 mery mery | 5. června 2008 v 17:20 | Reagovat

zdravím a opožděně gratuluju k miminku je to moc pěkný kluk i to jméno je super!!!sama mám dvě děti a z vlastní zkušenosti můžu potvrdit že oslovení "malý terorista" je opravdu výstižné! moje dcera byla asi do 3 měsíců terorista taky jediné co se mi osvědčilo,nechat ji vykřičet ze začátku mi to rvalo srdce ale zabralo to, pomaličku se sklidnila.přeju at se daří a moc Vám i manželovi držím palce

10 Ol@ Ol@ | Web | 5. června 2008 v 19:25 | Reagovat

Nádherný článek!!

11 Údry Údry | Web | 5. června 2008 v 19:32 | Reagovat

Sebastiánek může být ráda za tak dobrou , skvělou mámu :-)

12 Údry Údry | Web | 5. června 2008 v 19:32 | Reagovat

*rád

13 Scofield_Girl Scofield_Girl | Web | 5. června 2008 v 20:36 | Reagovat

Krásný článek... musí být doma veselo ale je vážně krásný a koukám že se potatil :)

14 jirina.balakova jirina.balakova | E-mail | 6. června 2008 v 9:42 | Reagovat

Moje vnučka má někde na YouTube taky video - Vilík terorista. Psala tam to samé, co vy. Aby se uklidnil, sedla si s ním na gymnastický balon a houpala se. To se mu líbilo.Jak ale přestala, začal koukat velmi udiveně a pak spustil koncert. Bylo to moc legrační - také mu byly tři týdny. Však mimča vědí, jak na maminky. Přeji vám hodně radosti a ještě podotýkám, že mi na obrazovce moc chybíte.

15 Kankulček Kankulček | Web | 6. června 2008 v 9:54 | Reagovat

Někdy si jenom vymáhají pozornost.

16 Babouche Babouche | Web | 6. června 2008 v 10:55 | Reagovat

Holt malé děti, snima je veselo :D

17 Jana Ustohalová Jana Ustohalová | E-mail | 8. června 2008 v 23:10 | Reagovat

Ahoj Lucko, nedá mi to Ti nenapsat. Mám 2 dcerky - 3 roky a 9 měsíců. Co můžu radit ze své zkušenosti - hlavně ho nenechávej vyřvat. Zkus se vžít do pocitů malého miminka:9 měsíců bylo v bezpečí, teple, stálý přísun potravy, neustálé uklidňující houpání(chůze) a tlukot srdce. A teď je venku, leží sám v postýlce, mlíko teče buď moc rychle nebo moc pomalu (to jestli řve u kojení), bolí ho břicho (pro něj doporučuju Sabsimplex, pro Tebe kojící čaj)... neumí si o nic říct, komunikovat umí jen pláčem.Takže pláče, když chce pochovat, být v bezpečí, když se nudí, když je kolem něj moc živo atd.Jdeš na to moc intelektuálně, ale to já jsem při prvním dítěti dělala taky. Především ale je třeba u takle malýho miminka opravdu reagovat hned, do 9 měsíců děti pláčou opravdu když něco potřebují (viz výborné knihy psychologa Matějčka), vychovávat je lze až od tři čtvrtě roku.Rozmazlit se nedá, naopak čím víc se mu budeš věnovat (doporučuju šátek), tím dřív bude samostatnější. Já to pozoruju na své starší dcerce. Spávala se mnou v posteli do 1 roku, taky jsem ji tak dlouho kojila a dnes je z ní samostatná chytrá malá slečna.Samozřejmě záleží na povaze dítěte, ale důležité je, že člověk musí zapomenout na to, co dělal a kým byl předtím a smířit se s tím, že teď holt budu x měsíců servis pro svoje dítě, ve dne v noci.Mě trvalo dost dlouho to pochopit. Kariéra, dovolené, pařby, kamarádky - to všechno počká, dítě ne. Co mu věnuješ teď, vrátí se ti za 20 let. Takže - žádný terorista, dej na svou intuici, a věnuj se mu na 100 procent, i když je to hrozně stereotypní a vyčerpávající a občas na hlavu. Co potřebuje pochopíš metodou pokusu a omylu, u prvního dítěte to ani jinak nejde.U druhého už to bude paráda :)

18 Jana Ustohalová Jana Ustohalová | E-mail | 8. června 2008 v 23:14 | Reagovat

Jo, a ještě něco: mateřská není nuda, jen hrozný STEREOTYP. Já jsem to vyřešila tím, protože mi bylo divný vracet se po roce do práce, že jsem začala znovu studovat. Pro kombinované studium je mateřská výborná, zároven člověk nemá pocit, že krní a taky neošidí dítě o svou přítomnost. Matky malých dětí navíc bývají výborné manažerky svého času a velmi zodpovědné. Vědí totiž, že kromě dítěte musí zládnout taky spoustu dalších věcí, a umí proto skvěle plánovat. :)

19 Barbora Barbora | E-mail | 9. června 2008 v 8:53 | Reagovat

gratuluji šťastným rodičům ke krásnému  chlapečkovi, já mám doma už dvouletého rošťáka, a to co mi kdysi říkala máma, že malé děti malé starosti a velké děti velké starosti, je opravdu pravda. I když jsem tomu vůbec nevěřila.

Přeji Vám aby jste prožily moc pěkné chvíle se svým uzlíčkem radosti.

:)

20 Janiss Janiss | Web | 9. června 2008 v 18:30 | Reagovat

pěknej prcek :)))

21 Petra a Davídek Petra a Davídek | E-mail | 9. června 2008 v 21:08 | Reagovat

Zdravíme a blahopřejeme k miminku, když to tu tak čtu začínám mít opravdu velké choutky pořídit si druhé miminko. Davídkovi bylo šest let a od září je z něj školák. Nic nebylo tak krásný jako procházky s kočárkem a všechny ty starosti s miminkem. Ale všichni rosteme, tak mi nezbyde nic jiného než najít tatínka a pořídit si druhé...

Přejeme spoustu radostí a málo starostí...

22 Renata Renata | E-mail | Web | 13. června 2008 v 21:44 | Reagovat

Moc pěkně napsané...vrátilo mně to o 3 roky zpátky...kdy jsem to také prožívala:)

23 Markéta Markéta | 15. června 2008 v 16:44 | Reagovat

Máte to Lucko hezky napsané, ale jen Vám chci poradit, že se v takovém případě nevolí slovo terorista, ale tyran.

24 Lída Lída | E-mail | 17. června 2008 v 13:16 | Reagovat

to my naší malé holčičce říkali usurpátor,někdy jsem si přes pyžamo hodila bundu a natáhla tepláky a drncala jsem po ulici,aby byl aspon čas na ranní hygienu,ale bude líp,až začne chodit.........

25 Pavlína Pavlína | E-mail | 18. června 2008 v 23:43 | Reagovat

Milá Lucko,díky za krásné články,které píšete.Chci vám jen říct,že naše dcera také pořád plakala a dožadovala se pozornosti.Nakonec jsem na ní "vyzrála" - zabalila jsem jí do zavinovačky a byla spokojená,spinkala jako andílek:-))Jak jsou miminka zvyklá devet měsíců na těsné a teplé prostředí v břiše,tak se jim najednou v tom velkém světě moc nelíbí:-)a ta zavinovačka mi moc pomohla to těsné prostředí přiblížit.

Přeji vám spousty krásných okamžiků s malým a pevné zdraví.

26 Markéta Markéta | E-mail | 23. června 2008 v 7:57 | Reagovat

Lucko, gratuluji opožděně k miminku. Krásný článek, jako bychom se v něm viděli. Také našemu malému říkáme "náš malý terorista" :o), alespoň vím, že nejsme jediní. Přeji pevné zdraví a spoustu krásných zážitků s miminkem.

27 Ivet Ivet | Web | 23. června 2008 v 8:53 | Reagovat

Náhdherně napsáno. Ihned posílám odkaz své kamarádce, která mi pořád říkala: "Pokud dítě pláče, něco mu je."

A já tvrdím: "Prdlajs. Je vyčuraný. Chce nosit. Cvičí s náma od první chvíle." A aspoň u toho našeho drobečka je to pravda.

Maty je úžasný, usměvavý a hodný půlroční miminko, ale snaží se nás neuvěřitelným způsobem vycvičit. Naštěstí jsme na to brzy přišli. Takže už dokáže postupně ležet sám na dece a hrát si se špendlíkem.

Už ho nemusím nosit po bytě a zpívat mu "Tygr, tygr, tygr z Indie ...". Teda většinou :o)

28 Lucka Lucka | E-mail | 29. června 2008 v 0:27 | Reagovat

Moc hezký článek,mluví mi z duše!Máte krásné miminko,užívejte si ho i s tím pláčem,jednou na  to budete s úsměvem vzpomínat!Mému mladšímu synovi jsou dva roky,sice už ho nemusím pořád nosit(až mi to někdy chybí),ale má zas jiné metody jak nás "terorizovat",však to taky poznáte!Větší štěstí ale neznám a neumím si svůj život bez něj a jeho bratra představit.

29 Renata Renata | E-mail | 3. července 2008 v 13:23 | Reagovat

To jednou jsem poslala mého 15 letého syna na procházku s kočárkem.Vezl svoje bratry-10měs.dvojčata- Honzíka a Michálka.A protože se klukům nikdy v kočárku nelíbilo,tak i tentokrát Honzík příšerně řval.Řev donutil naši sousedku vylézt před dům a ptala se ,který z chlapců tak plače.Náš puberťák nezaváhal a pohotově odpověděl.Dneska řve ZRŮDISLAV.Protože je sousedka starší,nepochopila humor puberťáka,asi si myslela,že chlapci mají i druhé jméno.Já jsem byla na mrtvici.Vždycky když bych staršího syna nejraději roztrhla jak hada,tak si povzdechnu- hlavně že je zdravej.:-D

30 Petra Petra | 5. srpna 2008 v 7:52 | Reagovat

Ahoj Lucko,dodatečně gratuluji a přeji hodně štěstí a zdraví.

A hlavně si to užívej mít mimi je nádherný.Sama mám skoro 3 letého klučinu.Ahoj P.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama