Červenec 2008

Dítě na palubě

28. července 2008 v 6:00 | Lucie Brunclíková
Nikdy jsem si nemyslela, že o sobě něco takového řeknu, ale bohužel je to tak. Už třetí měsíc se ze mě chtě nechtě stává pirátka silnic. A není to proto, že bych se chtěla na silnici předvádět (na to nemám to správné auto) nebo přivádět ostatní řidiče schválně k šílenství (na to nemám povahu). Pirátku ze mě udělal můj nový spolujezdec - syn Sebastian.

Chcete děti? Vyzkoušejte si to!

21. července 2008 v 6:00 | Lucie Brunclíková
Zrovna nedávno jsem v časopise Moje rodina a já četla velmi zajímavý článek. Pravda, některé věci jsou v něm podle mě poněkud přehnané, ale zase tak daleko od reality nejsou. U čtení se pobavil i můj manžel, a tak vám zmíněný článek s odkazem na časopis i webové stránky www.mojerodinaaja.cz přeposílám. Jednotlivé rady jsem opatřila komentáři z vlastní zkušenosti.
1. Pokud chcete zjistit, zda jste na roli rodiče náležitě připraveni, řiďte se následujícími pokyny: Vyplňte vak něčím, co se snadno přelévá (rýže, hrách, fazole), tak aby vážil minimálně 15 kg. Nejlépe by bylo přidat něco živého, co vás bude, co tři minuty kopat do ledvin a procvičí cílenými pohyby činnost vašeho močového měchýře. Protože by ale zřejmě ochránci zvířat nesouhlasili, zůstaňme raději třeba u luštěnin. Ty noste zavěšené na břiše devět měsíců. Poté desetinu odeberte a zbytek ponechte do konce života.

Návštěvník

14. července 2008 v 6:00 | Lucie Brunclíková
Je to opravdu velice zajímavý úkaz, ale můj syn je nejhodnější , když jdeme k někomu na návštěvu nebo když návštěva přijde k nám. To Sebastian zpravidla spí jako andílek. Zrovna nedávno jsme byli u našich přátel, kteří bydlí jen pár domů od nás. Těšili se, že poprvé uvidí našeho potomka. Jenže Sebastianek se vůbec neobtěžoval otevřít oči. A to jsme byli na návštěvě od půl osmé do půl druhé, tedy celých 6 hodin. Náš chlapeček vždy po dvou hodinách zakňoural, dostal najíst, a upadl do hlubokého spánku.

Úsměv, prosím!

7. července 2008 v 6:00 | Lucie Brunclíková
Nedávno mě pobavila moje sestra. Jeden kamarád se jí prý ptal, jestli Sebastian už leze. I když můj syn bude nepochybně ve všem napřed a o je zjevně pohybově nadaný, v sedmi týdnech ještě opravdu neleze. "Tak co dělá?," ptal se prý zklamaně kamarád. Kope nožičkama, šermuje ručičkama, staví se na temeno hlavy, což mě činí mírně neklidnou a taky už docela dlouho udrží hlavičku. To ovšem kamaráda zjevně moc nenadchlo.