Listopad 2008

Rýmička (jen pro silné povahy)

24. listopadu 2008 v 6:00 | Lucie Brunclíková

Rýmička je odvěký nepřítel řady mužů. Teď se mezi ně zařadil i Sebastian. Narozdíl od svých dospělých kolegů, pro které je plný nos a kýchání málem cestou do hrobu, ho ale omlouvá jeho věk. V šesti měsících je totiž pochopitelné, že vás plný nos, mírně řečeno, pěkně štve. A to z jednoho prostého důvodu - neumíte totiž smrkat.
Zatímco kýchání se Sebíkovi líbí, a po každém kýchnutí se začne smát, s plným nosem si zatím neví rady. Já si rady vím. Mám nosní odsávačku. Tu nejprimitivnější s dvěma gumovými hadičkami. Jednu dáte dítěti do nosní dírky, druhou si vložíte do úst a odsáváte. Jenže to není tak primitivní, jak se na první pohled zdá.

Příšerná matka

17. listopadu 2008 v 6:00 | Lucie Brunclíková


Stalo se to, čeho jsem se dlouho děsila. Sebastian poprvé spadl z postele. Z naší manželské 40 centimetrů vysoké postele. A to přesto, že jsem ho položila na zádíčka, blízko zdi a pravou ručičkou, přes kterou se otáčí, směřoval k další zdi. Ani to mu ovšem v kaskadérském kousku nedokázalo zabránit.
Šla jsem si jen do předsíně pro mikinu, mohla jsem být pryč tak 30 sekund, když jsem uslyšela ránu a pláč. Okamžitě jsem se rozběhla do pokoje, hlavou mi běžela první poučka: "Když pláče, je to dobrý!" Zároveň jsem v rychlosti přemýšlela, od čeho byla ta rána. Nejprve mě napadlo, že vší silou kopnul do čela postele. Tuto variantu jsem ale záhy vyloučila, Sebík totiž na posteli nebyl.
"Jak mohl tak rychle překonat dvoumetrovou postel? Když jsem odcházela, ležel na zádech a hrál si s hrochem!," honilo se mi hlavou. Sebastianek ležel mezi naší postelí a svou postýlkou, jednu ručičku měl na zemi, druhou se držel šprušlí postýlky.
"Ježiši, co tady děláš?," nahodila jsem káravý tón a Sebík se začal nahlas smát. V tom mi ze srdce spadl obrovský kámen. Okamžitě jsem ho prohlédla, ale vypadalo to, že na hlavičku vůbec nedopadl. Ještěže máme v ložnici tak málo místa a postýlka je téměř nalepená na naší posteli.

Konečně!

10. listopadu 2008 v 6:00 | Lucie Brunclíková
…řekl si Sebastian tento týden. Konečně totiž ochutnal něco jiného než mateřské mléko. Doteď jen závistivě koukal na mě a manžela, jak se něčím cpeme. A vydržel nás hypnotizovat třeba deset minut.
Tento týden ale objevil novou dimenzi svého života. Snědl celé čtyři lžičky mrkvičky. Pravda, barva je asi lákavější než její chuť. Ale ten pocit, že jí lžičkou, mu na tváři vykouzlil neuvěřitelně blažený výraz.

Píďalka

3. listopadu 2008 v 6:00 | Lucie Brunclíková




Ještě před měsícem byla hrací dečka Sebastianovým nejoblíbenějším místem. Dnes už to ale není pravda. Začal se totiž přemisťovat, a to pro mně dost záhadným způsobem. Nikdy jsem neviděla, jak to dělá, ale dvakrát jsem ho už lovila zpod gauče. A když jsem dovytřela byt a vracela se k synkovi, ležel jak dlouhý tak široký na mokré podlaze.