Prosinec 2008

První Vánoce

29. prosince 2008 v 6:00 | Lucie Brunclíková

Všechno je v životě jednou poprvé. U některých věcí, jsme rádi, že se opakují, u jiných zase, že zůstanou tím "poprvé" a už nikdy je nezažijeme. Vánoce patří do té první skupiny. Já jsem letos prožila ty nejkrásnější Vánoce. Poprvé jsme je slavili v našem novém bytě (i když popravdě řečeno patří bance). A hlavně jsme je poprvé oslavili s novým členem naší rodiny- Sebastianem.
Nejprve to vypadalo, že se Sebastian Štědrého večera ve zdraví nedožije. Hned ráno na nás jako vždycky pokřikoval z postýlky. Vzepřel se na ručkách, hlavičku natáhl nad postranici se šprušlemi a zakřičel Ha!. My značně unavení po náročně noci jsme nereagovali. Sebík to tedy opakoval tak dlouho, až si dal o postranici hlavičku. Pláč nás ovšem okamžitě probral.

Krásné Vánoce!

22. prosince 2008 v 6:00 | Lucie Brunclíková

Je to opět tady. Mám pocit, že Vánoce jsou každý rok dřív a dřív, ale to bude asi tím, jak stárnu. Na tyto Vánoce se ale opravdu moc těším, protože pod stromečkem budeme mít ten největší dárek - Sebastiana. Doufám, že to stromeček bez větší úhony přežije. Balicí papíry už zabrat dostaly a již zabalené dárky jsme před ním uchránili jen stěží.
Chtěla bych vám poděkovat za to, že mě čtete, i za milé komentáře a užitečné rady. Doufám, že vás můj blok bude i nadále bavit. Ať vám vaše děti dělají plno radosti a co nejméně starostí.

Čekání na zub

15. prosince 2008 v 6:00 | Lucie Brunclíková

Tak se dají třemi slovy shrnout naše poslední dny. To, s čím moje maminka vyhrožuje už od Sebastianova druhého měsíce, se zřejmě stane brzy skutečností. Sebastianek bude mít svůj první zub. Už aby to bylo!
Ne, že bych se nemohla dočkat, jak mě při kojení bude hryzat do bradavky, což nepochybně bude, ale to čekání je únavné. Hlavně pro Sebastiana. Jestli se nám dřív zdálo, že dost slintá, tak teď je úplný slimák. A to doslova. Když se podíváte na plovoucí podlahu, snadno poznáte, kudy se právě proplazil.
Hračky teď vypadají, jako bychom je neustále sprchovali a neexistuje věc, kterou by si Sebísek netřel dásničky. Dokonce se zakusuje i do mě a manžela. Včera se mi snažil ukousnout nos. To se mu naštěstí nepovedlo, protože zatím nemá čím. Ovšem stisk má pořádný.

Přede mnou nic neschováte!

8. prosince 2008 v 6:00 | Lucie Brunclíková

K hezkému lezení po kolínkách má Sebastian sice ještě daleko, ale kam potřebuje, tam se dostane. Většinou se tam prostě odkutálí nebo odplazí. Co se týče válení sudů, je v tom opravdový mistr. Stejně jako ve vytahování věcí, které by vytahovat neměl.
Zvláště si oblíbil manželova cédéčka. Samozřejmě ty v papírových obalech. S oblibou je strká do pusinky a manžel se pak může zbláznit. Já se zase můžu zbláznit z toho, že k jeho nejoblíbenějším hudebním nosičům patří Marilyn Manson. Jistě mi dáte za pravdu, že právě tento interpret nevypadá zrovna jako idol miminek. Ovšem náš Sebastianek má jiný názor, culí se na něj a výská radostí. Cédečka v papírových obalech, včetně krasavce Mansona, jsem tedy už schovala o pár desítek centimetrů výš, do krabice, na kterou zatím nedosáhne.
Co budu muset zlikvidovat vzápětí je stojan na dvd. Ani ta už totiž před naším objevitelem nejsou v bezpečí. Stačí, nechat ho chvíli bez dozoru a už to lítá (rozuměj dvd ze stojanu). Tedy alespoň ta, na která dosáhne. Bohužel jich je stále víc. V obavě, že Sebastiana jednou najdu pod hromadou dvdéček se stojanem na hlavě, stojan stále odsouvám. Ovšem vypadá to, že ho budu muset taky schovat.

Život není spravedlivý!

1. prosince 2008 v 6:00 | Lucie Brunclíková

…povzdechla jsem si zase jednou. Sebastian totiž začal říkat první slabiky. Logika by velela, že začne říkat máma. Tohle slovo mu neustále opakuji. Máma už jde Sebínku, máma ti udělá papání, máma tě přebalí, máma tě nakojí, máma tě vezme a dalších sto padesát variací na téma, co Sebastian s mámou všechno dělá.