Červen 2009

Dejte si relax!

29. června 2009 v 6:00 | Lucie Brunclíková
Těm mladším začnou prázdniny, starším se snad podaří vzít si nějakou tu dovolenou. Já jsem si užila skvělý víkend. Naordinovala mi ho dětská lékařka mého syna. Na jeho roční prohlídce totiž konstatovala, že zatímco Sebastian prospívá, já vypadám špatně. Vážím méně než před porodem a měla bych už přestat kojit. Jenže to není tak jednoduché."Odjeďte pryč! Ať se postará tatínek nebo babičky, beztak jste s ním 24 hodin denně už rok!," nařídila pediatrička.

O hvězdičku míň

22. června 2009 v 21:22 | Lucie Brunclíková
Je opravdu hezký zvyk, že dítě do dvou let má pobyt v hotelech zdarma. Je to vcelku logické. Takové dítě v podstatě nic nesní a hotelové služby využívá minimálně. Ovšem je tu jedno velké ALE. Minulý víkend jsme s naším třináctiměsíčním synem absolvovali pobyt v hotelu. Dětí zhruba v jeho věku tam bylo několik. Když jsem je tak pozorovala, v duchu jsem si říkala, že majitelé hotelů musejí vstřícnosti ke svým nejmenším hostům občas litovat.
Co takové ani ne metr vysoké dítě za velmi malý časový okamžik dokáže, je totiž neuvěřitelné. Než jsme stačili vybalit, vyprázdnil Sebastian hotelový minibar, vyzkoušel délku toaletního papíru, teplotu vody v toaletě, a ve finále si vlezl do sprchového koutu. Hotelu tím naštěstí žádnou škodu nezpůsobil.

O Červené karkulce

16. června 2009 v 22:49 | Lucie Brunclíková

Jisté je jen to, že všechno je vlastně nejisté. Tak nějak by se asi dal charakterizovat život. Jeden den jsme na vrcholu blaha, abychom druhý den z toho vrcholu letěli po hlavě. Slavíme narození děťátka a záhy pohřbíme někoho blízkého.
Myslela jsem, že jednou z mála našich jistot jsou pohádky pro děti. Vyprávěné po staletí, předávané z generace na generaci. Jednou z nejznámějších je bezpochyby ta O Červené karkulce. Jenže jsem zjistila, že ani pohádka o dívence v červeném čepečku už není to, co bývala a naše děti budou zřejmě trochu zmatené.

Rychle ven!

10. června 2009 v 22:47 | Lucie Brunclíková
Dítě potřebuje na vzduch. To je jasná věc. Proto s našimi ratolestmi odmala jezdíme téměř v jakémkoliv počasí venku. Nebo je alespoň necháme spát v kočárku na balkoně. To praktikovala už moje maminka, i když k dokonalosti to dovedla její maminka, má babička. Moji rodiče jednou odpoledne odjeli na nákup do Východního Německa a nechali babičku, aby mě ohlídala. Když se večer za tmy vrátili, sháněli se po své malé dceři. Postýlka byla prázdná. Babička je ale s úsměvem uklidnila, že pořád spím na vzduchu. Kdyby tehdy nebylo mínus 20 stupňů Celsia, snad by měli i radost.

To je vtip ?!

1. června 2009 v 21:13 | Lucie Brunclíková
Něco pro zasmání ke Dni dětí ...
Paní učitelka ve školce pomáhá chlapečkovi s obouváním bot. Oba tlačili, tahali, ale pořád se do těch botiček nemohli dostat. Když se to konečně podařilo a oba si upocení sedli, chlapeček se podíval na boty a říká:
"Paní učitelko, my jsme dali botičky obráceně." Paní učitelka se taky podívala a skutečně boty byly obuty obráceně. Zachovala klid, znovu je sundala a znovu je rvali na nohy. Tentokrát správnou botu na správnou nohu.
Potom se chlapeček podívá na boty a říká: "To ale nejsou moje botičky." Učitelka se kousla do jazyka a místo toho, aby zařvala: "To jsi, nevěděl dřív?" s námahou botičky zase sundala. Když byly boty dole, chlapeček povídá: "To jsou botičky mého brášky. Maminka říkala, že je teď budu nosit já."
Učitelka už nevěděla, jestli se má smát nebo plakat a znovu pomohla chlapečkovi do bot. Když mu po té úporné práci pomáhala i do kabátu, tak se zeptala:"Kde máš rukavičky?" Chlapeček odpoví: "Rukavičky mám schované v botičkách".
Trestní proces s učitelkou začne příští měsíc…